Infračervené záření z pohledu lékaře

Infračervené záření a jeho působení na lidský organismus z pohledu Lékaře

Z čistě fyzikálního hlediska je infračervené záření elektromagnetické vlnění, které se na stupnici elektromagnetického vlnění nalézá mezi červenou oblastí viditelného spektra na jedné straně a mikrovlnami na straně druhé. Jeho vlnová délka je mezi 760 nm a 1 mm.

Infračervené záření se dále dělí podle vlnové délky , pronikavosti a míry pohlcování v jednotli-vých médiích na 3 – 4 podskupiny (klasifikace není zcela jednotná), jež se v uvedených paramet-rech navzájem odlišují. To dále podmiňuje způsob jejich případné produkce, možnosti využití a vliv na živé organismy.

Infračervené záření je především přirozenou součástí slunečního záření. Umožňuje přenos tepelné energie na různé povrchy bez zahřátí okolního vzduchu. Má zcela nezastupitelný význam pro naprostou většinu známého života na Zemi.

Technické využití infračerveného záření je v současnosti velmi široké – od infračervené sledovací a zobrazovací techniky až po vysokovýkonnostní lasery.

Důležitým oborem lidské činnosti, v němž je infračervené záření (dále jen IR) také s úspěchem využíváno, je medicína. Velké možnosti nacházíme zejména při rehabilitaci a regeneraci organismu. Při využití IR záření v oblastech zabývajících se péčí o zdraví nalézáme celou řadu mož-ností a indikací plynoucích z jeho působení na fungování lidského těla a ze způsobu ovlivnění případných patologických procesů.

Celkově lze říci, že aplikace suchého tepla u většiny lidí zlepšuje celkový subjektivní pocit a psychické ladění jedince a objektivně působí na klouby, svaly a obecně na měkké tkáně.
Infračervené záření jako nosič tepelné energie neproniká (s výjimkou části takzvaného blízkého pásma IR) do hlubších vrstev tkání přímo. Jeho pronikavost je zhruba od několika milimetrů po jednotky centimetrů – maximálně 2 až 3. Svým působením však zvyšuje prokrvení kůže a tím, že vyvolává vzestup průtoku krve v oblasti vystavené jeho vlivu, se v daném místě jednak zlepší přívod živin a krevních elementů a odvod metabolických zplodin a jednak dochází ke zvýšení teploty hlouběji uložených tkání.

Jedná se zejména o svaly. Jejich zahřívání je vyvoláno především reflexním efektem na cirkulaci, kdy se šíří zvýšenéprokrve-ní i do vzdálenějších lokalit, ale také kondukcí, tedy vedením tepla přímo ve tkáních.

IR záření při vhodném způsobu aplikace a při respektování všech kontraindikací může působit velmi pozitivně.

Svými účinky:
- zvyšuje extenzibilitu (roztažitelnost či pružnost) kolagenních vláken,
- snižuje ztuhlost kloubních spojení,
- pozitivně působí při narušené funkci kloubních pouzder v důsledku degenerativních pato-logických změn,
- snižuje bolestivost,
- uvolňuje svalové spasmy příčně pruhovaných i hladkých svalů,
- snižuje zánětlivou reakci organismu,
- zlepšuje vstřebávání chronických výpotků a edémů.

Dalším důležitým efektem je ovlivnění citlivosti vnitřních receptorů bolesti a to ve smyslu de-grese neboli poklesu. Významné zlepšení lze zpravidla pozorovat i v postakutní fázi hojení, což je způsobeno zejména lepším přívodem živin, kyslíku a hojivých elementů při zvýšené cirkulaci krve. Uvedené skutečnosti jsou příčinou celkového zintenzivnění hojivého efektu působením infračerveného záření.

Význam může mít IR i při podpoře hojení u chronických zánětlivých
procesů. Je možné rovněž zmínit, že většina bakterií má sníženou schopnost ochrany před účin-ky vyšších teplot a tudíž je značně zranitelná vůčitepelným vlivům. (Podle některých informací se totéž týká i nádorových buněk, ale praktické využití je stále předmětem výzkumu).
Zvýšené prokrvení vyvolané působením IR vede rovněžke zrychlení metabolismu v exponované oblasti a může tudíž podpořit odbourávání tukové tkáně.
Při aplikaci infračerveného záření dochází v důsledku lokální vasodilatace (tedy zvětšení průsvi-tu cév zásobujících příslušnou oblast) a s tím spojené zvýšené perfuze (průtok krve, prokrvení) ke vzniku tepelného erytému. Jedná se o místní jemné zarudnutí pokožky vyskytující se zejména v oblasti nejintenzivnějšího prohřívání. Erytém mizí během desítek minut po skončení působení vyvolávajícího podnětu.

Lidská pokožka je v důsledku dlouhodobých vývojových procesů opatřena celou řadou obraných a regulačních mechanismů. Pro registraci tepelných vjemů je vybavena dvěma typy receptorů - chladovými receptory (tzv. Krauseho tělíska)a tepelnými receptory (tzv. Ruffiniho tělíska). Je zajímavé, že chladových receptorů je zpravidla mnohem více (4 - 10 krát) než receptorů tepelných a jsou rovněž na povrchu těla rovnoměrněji rozloženy. Tepelná čidla reagují na abso-lutní teplotu kůže a nikoli na teplotní gradient. Tepelné receptory mají schopnost adaptace v rozmezí vnímané teploty mezi 20 a 40 °C. To znamená, že vnímaný počitek při dlouhodobém působení postupně slábne, až dosáhne pocitové neutrality. Při teplotě pod 20 °C a nad 40 °C
adaptace není. Tyto tepelné hodnoty jsou stále vnímány jako chlad respektive teplo. Pokud teplota pokožky dostoupí cca 43 až 45 °C je u většiny lidí dosaženo takzvaného prahu bolesti. Další vzestup teploty již vede ke vzniku nepříjemného zarudnutí a poškození tkáně, tepelné vjemy jsou nad zmíněnou hranicí vnímány jako bolestivé. Tento jev je velmi důležitým regulač-ním mechanismem chránícím integritu organismu. Proto při poruše tepelného čití je terapeutická i regenerační aplikace IR záření zcela nevhodná a je tudíž kontraindikována.

Hlavním jevem působícím na tkáně při aplikaci infračerveného záření je reflexně vyvolaná hyperemie neboli zvýšené prokrvení (viz výše). Její účinky lze rozdělit do několika skupin:
- účinek trofický – zlepšení přívodu živin a z toho plynoucí zlepšení funkce tkáně
- účinek resorpční – zlepšené odstraňování zplodin metabolismu
- účinek protizánětlivý a protibakteriální – je dán zvýšeným přívodem obranných a imuno-biologických působků a elementů a zrychlením toku krve a lymfy
- účinek spasmolytický – projevuje se uvolněním stahůpříčně pruhovaného i hladkého
svalstva
- účinek analgetický – je částečně dán snížením kyselosti tkání při zlepšeném prokrvení a
lepším odplavením zplodin a takzvaného P faktoru, který vyvolává bolestivost v hůře pro-krvených zejména svalových tkáních.

Při lokální aplikaci tepla, jako je používání infrazářiče ve formě podložky, je myorelaxační a spasmolytický účinek na příčně pruhované neboli kosterní svaly vyvolán zejména přímým půso-bením zvýšené teploty a sekundárně vzniklou hyperemií. V menší míře je způsoben i reflexně, tepelným drážděním z kůže. Spasmolytický účinek na hladké svaly vnitřních orgánů je vyvolán výhradně reflexním mechanismem při prohřívání pokožky.

Svaly nalézající se v lidském těle lze obecně rozdělit na svaly příčně pruhované, hladké a sval
srdeční. Srdeční sval je z hlediska využití infračerveného záření při rehabilitaci a regeneraci mimo oblast našeho zájmu. Příčně pruhované svaly jsou ovládány volně a ke své kontrakci potřebují nervovou stimulaci. Svaly hladké tvoří stěny vnitřních orgánů a z hlediska funkce jsou autonomní.

Stah svalu vyžaduje dodání energie, kterou přemění na práci. Energie je ve svalu nezbytná nejen pro kontrakci, ale i pro relaxaci svalové jednotky. Zdrojem této energie jsou energeticky bohaté organické sloučeniny fosforu, jež jsou produktem metabolismu tuků a sacharidů ve svalových buňkách. V klidu a při malé zátěži jsou hlavním substrátem pro jejich tvorbu volné mastné kyseliny. Se stoupající zátěží již nestačí a energie se začíná uvolňovat převážně ze sacharidů. Při dostatečném přísunu kyslíku probíhá oxidace cukrů za uvolnění velkého množství energie až na úroveň vzniku oxidu uhličitého a vody. Hovoříme o aerobní glykolýze.

Pokud není dodávka kyslíku dostatečná – svalová práce je příliš intenzivní, je potřebné množství energie dodáváno procesem anaerobního štěpení glukózy (proces probíhající bez přístupu a potřeby kyslíku) za vzniku kyseliny mléčné. Ta se uvolňuje do krevního oběhu, ale ve větší míře se hromadí ve svalech, kde působí autoregulačně. Při dosažení určité hladiny dojde k výraznému poklesu pH v buňkách a přestane se uvolňovat energie pro další svalovou práci. Po omezenou dobu však tento mechanismus umožňuje výrazné zvýšení intenzity svalové práce. Po skončení zátěže se nahromaděná kyselina mléčná ve svalových buňkách odbourává. Pro tuto činnost je nezbytný přísun dostatečného množství kyslíku. Jeho spotřebaje dána mírou energetické potřeby po dobu předchozí svalové činnosti, o kterou byla překročena možnost dodávky energie cestou aerobního štěpení glukózy. Této míře překročení říkáme kyslíkový dluh. Pro patřičné uhrazení kyslíkového dluhu je nezbytné zajištění dostatečného prokrvení namáhaných svalových skupin.

Zajímavostí je, že při úplném vyčerpání všech zásobenergie ve svalech dojde k extrémní ztuhlosti – rigiditě svalových vláken zvané rigor. Aktivita hladkých svalů tvořících zejména stěny vnitřních orgánů je výrazně pomalejší než aktivi-ta svalů příčně pruhovaných a pro svou činnost nepotřebují nervový impuls. Hladké svaly jsou ovlivňovány autonomním nervovým systémem.

Svalová bolest
Pokud je normálně pracující sval dostatečně zásobenkrví, pocit bolesti nevzniká. Pokud je zásobení krví omezeno, je svalový stah zpravidla vnímánbolestivě. Bolest pak přetrvává i po skončení stahu, dokud není zcela obnoveno prokrvení. Takéve svalu, jehož krevní zásobení je normální, může vznikat bolest, je-li sval ve stavu dlouhodobé patologické kontrakce. Ta utlačuje krevní cévy a tím vlastně sekundárně vzniká opět ischemie neboli stav nedostatečného prokrvení.

Indikace použití infračerveného záření v péči o zdraví

Z výše uvedených informací plynou tyto indikace proužívání infračerveného záření při péči o
zdraví, při rehabilitaci a regeneraci organismu:
- degenerativní onemocnění kloubů, svalů a šlach
- bolestivé zkrácení svalů – spasmy
- akutní svalové či funkční bolesti pohybového aparátu
- degenerativní onemocnění kloubních pouzder
- bolesti způsobené ztuhlostí paravertebrálních svalů(tedy svalů ležících podél páteře) v oblasti horních zad a krku, kam patří i bolesti hlavy vyvolané těmito obtížemi
- vertebrogenní algický syndrom obecně, tedy chronická funkční a degenerativní strukturální postižení lokalizovaná na páteři a projevující se zejména bolestí, která může být místně omezená, nebo vyzařující
- postakutní fáze hojení po traumatech a operačních zákrocích
- chronické zánětlivé procesy
- vstřebávání chronických výpotků a edémů pokud není snížen odtok krve a lymfy z postižené oblasti
- menstruační bolesti
- regenerace svalů po zátěži
- zlepšení celkového subjektivního pocitu aplikací suchého tepla i objektivní prohřátí organismu při prochladnutí
- celková regenerace organismu a navození pocitu fyzické i psychické pohody
- podpůrná terapie při redukci hmotnosti
- zlepšení prokrvení periferních tkání při jeho zhoršení (pokud není spojeno s neuropatií nebo nedostatečností žilního či lymfatického systému) např. při morbus Raynaud či jiných typech vazoneuróz (funkční onemocnění cév nervovéhopůvodu)
- onemocnění pohybového aparátu degenerativního, chronicky zánětlivého a traumatického původu např. ankylozující spondylitida (Bechtěrevova choroba) a lehčí formy spondylózy (deformující, degenerativní změny meziobratlových spojení vedoucí k tvorbě vý-růstků na okraji obratlových těl), kde lze použít jako součást komplexní rehabilitační péče
- chronické poúrazové stavy
- vhodné jako příprava na aktivní cvičení nebo na manipulační techniky ve zdravotnickém zařízení
- analgetický efekt vyvolaný ostatními výše uvedenými účinky infračerveného záření i přímým snížením dráždivosti vnitřních receptorů pro bolest
- chronická zánětlivá onemocnění dýchacích cest – chronické tracheobronchitidy či chro-nické sinusitidy (tedy chronické záněty průdušnice,průdušek a paranazálních dutin)
- některá metabolická onemocnění – dna, obesita včetně komplikací, jimiž je chronické postižení pohybového aparátu
- chronické urologické obtíže – chronické prostatitidy, chronické cystitidy (záněty močového měchýře) apod.
- chronické gynekologické peri a parametritidy (chronické záněty děložních obalů, děložních vazů a okolo děložního vaziva)
- relaxační účinek při neurogenně vzniklých svalovýchkontrakturách a též kloubních blokádách
- působení při neurologických bolestech pokud jsou bez poruchy citlivosti a bez přítomnosti akutního zánětu.

Kontraindikace použití uvedeného typu infrazářiče
Jedná se o stavy, kdy je použití zdroje infračerveného záření v daném provedení zcela nevhodné
a mohlo by způsobit zhoršení existujících zdravotních obtíží či vyvolat zdravotní obtíže zcela
nové různé úrovně závažnosti:
- poruchy vnímání tepla (tepelného čití) jakéhokoliv původu, zejména periferní neuropatie,
jež mohou být primárně neurologického původu (degenerativní či zánětlivá onemocnění
či prvotně mechanická poškození nervů) nebo může jít o neuropatie spojené s jinými
onemocněními. Do této skupiny náleží především neuropatie diabetická, která se vyskytuje jako komplikace diabetes mellitus, zejména u hůře kompenzovaných pacientů. Často bývá spojena i s postižením periferních cév. Periferní neuropatie většinou doprovází také projevy aterosklerózy s výraznějším ischemickým postižením hlavně dolních končetin. Lze je očekávat i u pacientů v chronickém dialyzačním programu. Velké opatrnosti je třeba dbát i u pacientů se závažnějším onemocněním jater.
- snížená schopnost vnímání a reakce na podněty nebo omezené motorické funkce. Stav
může být způsoben užitím látek snižujících reaktibilitu či motorické schopnosti. Jsou to
alkohol nebo jiné návykové látky, léky tlumící bolest, eventuálně jiná farmaka snižující
pozornost. Dále může jít o fyzické či psychické postižení spojené se snížením uvedených
schopností. Pacienti s takovýmto typem fyzického čipsychického postižení mohou užívat
zdroj infračerveného záření pouze pod důkladným dohledem zodpovědné a poučené
osoby, se kterou jsou schopni dobře komunikovat a se souhlasem svého ošetřujícího lé-kaře.
- použití u dětí – děti nemají ještě dostatečně vyvinutou schopnost termoregulace
- chronická žilní insuficience, zejména je-li přítomen otok, zatuhnutí, pigmentace nebo do-konce vředy především na dolních končetinách,
- zhoršený odtok lymfy při postižení lymfatické drenáže
- akutní horečnatá a zánětlivá onemocnění (včetně akutních viróz či zánětů horních cest
dýchacích)
- thyreotoxikóza či jiné poruchy spojené s patologicky zvýšenou látkovou přeměnou v or-ganismu nebo vrozené či získané poruchy termoregulace
- těhotenství – vzhledem k možnosti patologických stavů v graviditě je použití IR záření
tímto způsobem možné pouze po důkladné konzultaci sošetřujícím lékařem
- oběhové selhávání a závažnější kardiální onemocnění
- přítomnost kardiostimulátoru nebo inzulinové pumpy
- významnější porucha krevní srážlivosti
- akutní kolikovité bolesti – např. žlučníková či renální kolika
- aktivní TBC
- zhoubné nádory (u pacientů v remisi, tedy při ústupu onemocnění, je nutné případné po-užívání konzultovat s ošetřujícím odborným lékařem – onkologem)
- hypertenze těžšího stupně, zpravidla doprovázená orgánovými komplikacemi
- ledvinová nedostatečnost
- gynekologické akutní záněty

Důležité:

Přesto, že při subakutních a chronických obtížích může aplikace infračerveného záření a tepla obecně zlepšovat průběh a působit analgeticky, u akutních, zejména zánětlivých onemocnění, hrozí naopak zhoršení míry bolesti a celkového stavu organismu. Uživatel zdroje infračerveného záření se při používání tohoto přístroje musí cítit dobře, musí mít pocit zlepšení stavu. Nesmí při aplikaci pociťovat žádný výraznější dyskomfort ani jakékoliv
subjektivní či objektivní známky zhoršení situace po použití. V opačném případě je třeba další
užívání přístroje zvážit.

Aplikace infračerveného záření prostřednictvím tohoto zařízení může být prováděna pouze plně
duševně i fyzicky kompetentní osobou. Pokud je objektem aplikace osoba, jejíž fyzická či men-tální kompetence je snížena v důsledku vrozeného čizískaného postižení, může být zařízení používáno pouze se souhlasem ošetřujícího lékaře, při respektování všech výše uvedených kontraindikací a pod dohledem plně způsobilé a poučené osoby, s níž je postižená osoba schopna zcela bezproblémové komunikace.

Zdroj infračerveného záření ve formě podložky nesmíbýt používán pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek nebo po požití farmak negativně ovlivňujících pozornost. Uživatelé bez závažnějších zdravotních omezení mohou toto zařízení užívat v souladu s návo-dem k použití a uvedenými indikacemi i kontraindikacemi a s přihlédnutím k níže uvedeným doporučeným postupům v podstatě bez výraznějšího omezení.

Uživatelé trpící závažnější poruchou zdraví anebo uživatelé zařazení v jakémkoliv ambulant-ním či ústavním sledování, mohou přístroj používat pouze po konzultaci vhodnosti a způsobu jeho užití se svým ošetřujícím lékařem, který je plně obeznámen s jejich zdravotním stavem. V takových případech musí ošetřující lékař s užíváním zařízení souhlasit.

Užití zdroje infračerveného záření
Užívání zářiče musí být vždy v souladu s návodem k použití. Důležité je respektovat údaje o
způsobu uložení a zapojení přístroje a o jeho umístění ve vztahu k jednotlivým částem těla.
Uživatel musí rovněž respektovat zásady týkající sebezpečnosti a způsobu ovládání přístroje při
jeho používání. Důležité je individuální nastavení parametrů funkcí zařízení podle zdravotního
stavu uživatele a způsobu použití.

Nastavitelnými parametry u tohoto zdroje infračerveného záření jsou intenzita IR záření a čas (doba působení IR záření o nastavené intenzitě). Nastavení hodnot má být zcela individuální podle potřeb jednotlivých uživatelů a vždy v souladu s jejich subjektivními pocity. Vnímání procedury ze strany uživatele má být vždy příjemné nebo alespoň neutrální. Nesmí vznikat pocit pálení, přílišného a nepříjemně vnímaného tepla či jiného dyskomfortu. Proto je používání přístroje kontraindikováno u pacientů s poruchou tepelné citlivosti nebo při celkově snížené
schopnosti vnímání.

Způsob použití vzhledem k jednotlivým indikačním oblastem:

Relaxace a regenerace po fyzické zátěži
Prohřátí tkání působením infračerveného záření s vyvoláním reflexní hyperemie v cílových tkáních vede ke zvýšení elasticity svalů v důsledkutepelného efektu. Dále se snižují nepříjemné vjemy při akutních svalových funkčních bolestech a při bolestivém zkrácení svalstva různého původu. Vzhledem ke zvýšení elasticity, prohřátí a vzestupu prokrvení svalů, lze tento modus používat i při přípravě na různá cvičení či masáže.Nenahrazuje sice potřebu případného rozcvi-čení, ale může zlepšit jeho efekt. Prohřátí při akutním prochlazení nebo při únavě a bolesti svalů zejména po větší fyzické zátěži. Pokud svaly pracují v režimu anaerobní utilizace glukózy za vzniku a hromadění kyseliny mléčné a rozvoje takzvaného kyslíkového dluhu, pak zvýšené pro-krvení při působení infračerveného záření vede k jejímu intenzivnějšímu odbourávání a odpla-vování. Tak dochází ke snížení kyselosti ve tkáních, poklesu bolestivosti svalů a zlepšení celkové-ho výstupu z příslušné fyzické aktivity. Při tomto typu použití je vhodná doba působení cca 30 minut při vysoké intenzitě infračervené-ho záření. Při užívání čistě pro regeneraci po fyzické zátěži lze nastavit i střední intenzitu po dobu až 1 hodiny.

Regenerace organismu
Tento modus aplikace IR záření lze používat při únavě, namáhavém denním režimu, při jed-nostranném zatěžování svalových skupin zejména díkyvynucené pracovní poloze a při sedavém zaměstnání. Dále při každodenním působení stresových vlivů, při kumulaci negativních podnětů z vnějšího prostředí i vnitřní tenze vyvolané pravidelným působením nejrůznějších forem psy-chické zátěže. Při nedostatku odpočinku a možností regenerace organismu vzhledem k úrovni nároků na něj kladených. Infračervené záření s nízkou intenzitou a vyšší mírou pronikání do tkání zlepšuje svalovou relaxaci a navozuje stav duševní pohody. V důsledku prohřátí, uvolnění tkání a celkové relaxace organismu vyvolává subjektivně lepší pocit z celé procedury. Vhodná je
aplikace nízké intenzity záření po dobu až 6 hodin.Zpravidla provádíme denně po dobu cca 3 týdnů. Po této sérii je doporučováno obvykle zhrubana týden užívání vynechat. Zajímavost: Je prokázáno, že aplikace mírného tepla i při lokálnímužití má lehce sedativní účinek.

Chronické bolesti pohybového aparátu
Jedná se o potíže vzniklé v důsledku degenerativních a chronických zánětlivých onemocnění svalů, kostí a kloubních spojení. Užívání IR zářičeje vhodné v těchto případech konzultovat s ošetřujícím lékařem.

Působení infračerveného záření u uvedených stavů může snížit bolestivost procesů, intenzitu svalových spazmů, zlepšit prokrvení i imunobiologickou reakci organismu. Vede ke změkčení kolagenních vláken a snížení citlivosti hlubokých receptorů pro bolest u chronických zánětlivých procesů. Dále aplikace a s ní spojené prohřívání tkání zintenzivňuje vstřebávání chronických výpotků a mobilizaci chronických edémů. (Uvedené skutečnosti neplatí u edémů, které se vy-skytují při insuficienci lymfatického systému nebo při chronické žilní nedostatečnosti. V tako-vých případech není užívání infračerveného záření atepla obecně vhodné.)

Tento způsob aplikace IR je možné použít i u bolestí hlavy, jež mají svůj původ ve spasmech paravertebrálního svalstva v oblasti krční a horní hrudní páteře. Uvolněním zmíněných svalo-vých kontrakcí neboli stahů, zpravidla dochází k podstatnému zlepšení obtíží. I v těchto přípa-dech je vhodné se poradit s lékařem, u nějž je uživatel sledován. Indikací jsou rovněž chronické vertebrogenní algické syndromy provázené bolestivými stahy svalů v okolí páteře – VAS, bolesti zad vyvolané jednostranným zatěžováním svalových skupin nebo chronickými degenerativními změnami obratlových těl, meziobratlových kloubních spojení a kolem páteře probíhajících
svalů. Dále chronická ankylozující spondylitida (Bechtěrevova choroba), ale také kupříkladu celkový psychosomatický dyskomfort. Rovněž je možnépoužít při postižení artrotickými změ-nami u velkých nosných kloubů, kdy užívání infračerveného záření vede k uvolňování bolesti-vých stahů svalstva v jejich okolí. Spasmy kosterních svalů, které reflexně vznikají kolem takto postižených kloubů, totiž působí velmi nepříjemné vjemy.

Bolestivost se snižuje i díky zlepšení elasticity kloubních pouzder. Vhodný způsob užíváníinfračervené podložky při těchto a podob-ných obtížích je po dobu cca 1 - 2 hodin při vyšší střední intenzitě záření při zvýraznění obtíží.

Subakutní a chronické fáze hojení při poúrazových apooperačních stavech
V takovýchto případech je konzultace ošetřujícího lékaře nezbytnou podmínkou terapeutického
užívaní infračerveného zářiče (podložky). Působení infračerveného záření ve tkáních, tedy přímé prohřívání i sekundárně vzniklá hypere-mie, vedou ke zvýšení elasticity tkání. Zlepšené prokrvení zvyšuje přísun živin a kyslíku, odpla-vování metabolitů a rovněž přísun hojivých elementůa celkovou aktivitu imunobiologických procesů. Důsledkem je urychlení hojivých procesů a zintenzivnění jejich průběhu. Významnou roli hraje i změkčení kolagenu, které je prokazatelně jedním z efektů působení tepla. Jedná se o plně reverzibilní stav.

Význam má i analgetické působení tepelné energie zejména na hluboké receptory bolesti a zlepšení vstřebávání chronických otoků a výpotků. Aplikace infračerveného záření je v těchto případech doporučena po dobu cca 30 až 45 minut přistřední intenzitě.

Chronické zánětlivé procesy
Do kategorie chronických zánětlivých procesů spadají především chronické záněty urologické a gynekologické – jedná se zejména o chronická zánětlivá onemocnění prostaty a močového měchýře a z gynekologických zánětů hlavně chronickyprobíhající para a perimetritidy (záněty děložních obalů, děložních vazů a vaziva v okolí dělohy). Aplikaci infračerveného záření a jeho efekt vycházející zejména z reflexní hyperemie a z ní plynoucích důsledků popsaných výše lze s výhodou využít i u chronických zánětů dýchacích cest. Jsou to chronické tracheobronchitidy,
tedy dlouhodobě se vlekoucí záněty průdušnice a průdušek. Infračervené záření s efektem prohřátí podpovrchových tkání a zvýšeného prokrveníse všemi již uvedenými jevy může napo-moci ke zlepšení uvolňování hlenu a jeho odstraňování z dýchacích cest, prohloubení hojivých procesů a k regeneraci řasinkového epitelu. Jistý význam při celotělové aplikaci lze vysledovat i u pacientů trpících chronickými sinusitidami, tedy záněty vedlejších nosních dutin.

Užití IR
podložky v uvedených případech je doporučováno jednou až dvakrát denně 30 minut při střední až vysoké intenzitě záření. Je li proces v klidovémstavu stačí cca 1 hodina denně při nízké až střední intenzitě po dobu jednoho až dvou měsíců. Lze opakovat několikrát do roka. Poloha při aplikaci záleží na lokalizaci procesu – tedy podle potřeby uživatel leží na zádech či na břiše. U všech výše uvedených diagnóz je opět na místě konzultovat užívání přístroje s ošetřujícím lékařem.

Upozornění: U akutních propuknutí chronických procesů nebo u primárně akutních zánětů (zejména při zvýšené teplotě – mezi 37 a 38 °C tělesné teploty - či febriliích – tělesná teplota nad 38 °C) je užívání podložky kontraindikováno – viz kontraindikace.

Obezita a s ní spojené komplikace
U pacientů trpících obezitou pomáhají účinky infračerveného záření několika způsoby. Zlepšené prokrvení s větší kapacitou pro odplavování zplodinmetabolizmu může pomoci s odbouráváním tukové tkáně. Podstatné je, aby byl zároveň nastolen komplexní přístup zahrnující redukci ener-getického příjmu formou vhodných dietetických opaření a patřičné zvýšení fyzické aktivity. Jde zejména o soubor vhodných tělesných cvičení. U vyšších stupňů obezity je takřka nezbytná spolupráce s odborníkem v oblasti dietologie a dálefyziatrie ev. tělovýchovného lékařství.
Jinou oblastí využití infračerveného záření u pacientů s nadměrnou hmotností jsou komplikace týkající se pohybového aparátu, které jsou s obezitou kauzálně spojeny. Jde zejména o důsledky přetěžování nosných kloubů a jiných součástí pohybového aparátu, projevující se poškozením jednotlivých částí kloubních spojení s následným předčasným rozvojem artrotických změn.
Poškození vnitřních kloubních struktur velkých kloubů (zejména kyčelní a kolenní kloub) a také meziobratlových skloubení bývá většinou spojeno se vznikem reflexních svalových spasmů v bezprostředním okolí. Vznikají nepříjemné bolestivéstavy, jež se poměrně špatně terapeuticky i analgeticky ovlivňují. I v těchto případech může aplikace IR záření jako součásti celkového pří-stupu k diagnóze zlepšit výsledný efekt. IR záření a jeho působení v organismu vede zejména ke zmírnění svalových kontrakcí, zlepšení elasticity kloubních pouzder a svým analgetickým efek-tem rovněž může potencovat účinky farmakologické a rehabilitační terapie. Způsob aplikace u výše uvedených obtíží je doporučován po dobu zhruba tří týdnů cca 1 hodinu denně při střední intenzitě záření.
U pacientů trpících obezitou lze infračervené záření využívat s efektem také při regeneraci po fyzické zátěži – tedy po cvičení jako součásti terapie obezity a při přípravě na tuto zátěž. Tedy po dobu 30 minut při vysoké intenzitě nebo až jednu hodinu při intenzitě střední.

Poruchy periferního cévního zásobení
Jedná se zejména o Raynaudův syndrom a jiné typy funkčních cévních poruch - vazoneuróz, kdy aplikace infračerveného záření je s výhodou hlavně pro svůj vazodilatační efekt (schopnost zvětšení průsvitu cév). Lze ji tedy doporučit jako součást celkové terapie.
Dále lze užívat zdroj infračerveného záření ve formě této podložky také u pacientů s aterosklerotickými změnami na tepnách především dolních končetin. U těchto pacientů je však třeba pamatovat na to, že metoda je vhodná jen u počátečních stádií onemocnění. Pokročilejší stupně nemoci jsou, bohužel, zpravidla spojeny se zhoršením periferního čití v důsledku porušení inervace (nervového zásobení). Poté je již používání prostředku kontraindikováno – viz kapitola kontraindikace. Vzhledem ke skutečnosti, že uživatel sám nemůže přesně stanovit úroveň svého onemocnění, je opět u poruch periferního cévního zásobení doporučeno konzultovat vhodnost užívání IR podložky s ošetřujícím lékařem.

Užívání zařízení je u těchto indikací doporučeno cca 1 hodinu denně při nízké až střední intenzi-tě a to vždy 3 týdny s následující týdenní vynechávkou po dobu několika měsíců – zpravidla 3 až 4. Podle účinku a celkového stavu lze v případě potřeby opakovat.

Zdraví uživatelé bez závažnějšího onemocnění si mohou vytvořit rovněž vlastní modus užívání IR podložky, tak aby jim co nejvíce napomáhal k relaxaci a regeneraci fyzických i duševních sil. V takovém případě je třeba plně respektovat údaje uvedené v návodu k použití, dále veškeré kontraindikace a také časové hodnoty přiřazené jednotlivým intenzitám infračerveného záření v kapitole „Možnosti nastavení intenzity infračerveného záření“.

Zdraví a životní styl
Lidské zdraví je poměrně obtížně definovatelná komodita. I přes jisté názvoslovné obtíže je celkem jednoznačné, že jeho přítomnost či nepřítomnost má zcela zásadní vliv na život člověka jako celek. Nejznámější definicí zdraví je definice podle Světové zdravotnické organizace, pocházející z prvních let po skončení 2. světové války. Doba se tehdy na formování většiny myšlenek jistě podepsala. Zřejmě proto jde o definici velmi idealistickou a prakticky poměrně těžko aplikova-telnou na většinu světové populace.

Její znění je :
„Zdraví je stav kompletní fyzické, duševní a sociální pohody a nikoli pouze nepřítomnost nemoci.“

Je to opravdu moc hezký ideál, ale praktické použití poněkud pokulhávalo již od samého počát-ku a tak se záhy vyrojila celá řada různých, více či méně výstižných definic, ze kterých je těžké vybírat. Jedna z novějších a výstižnějších označuje zdraví jako dynamický proces, který je v každém okamžiku výslednicí vzájemného působení potenciálu zdraví a jeho determinant. Z toho pak vyplývá proces vzniku nebo naopak vymizení poruch zdraví, existence objektivně hodnotitel-ných poruch funkcí jednotlivých orgánů či orgánových systémů a rovněž přítomnost subjektivně vnímaného pocitu zdravotního hendikepu. Zásadními determinantami zdraví jsou podle tohoto pohledu procesy a jevy vyvolávající zátěž organismu– stresory. Potenciál zdraví je pak dynamic-ká schopnost těmto stresorům odolávat. Hlavními determinantami zdraví podle této definice jsou vrozené charakteristiky organismu podmíněné především geneticky a dále způsob existen-ce jedince, neboli životní styl. Velmi podstatný vliv na výsledný výstup – tedy aktuální zdravotní stav konkrétního člověka - mají rovněž determinantyjako je věk, vliv životního prostředí nebo třeba funkčnost a dostupnost zdravotního systému.

Z výše uvedených vlivů je zpravidla největší význampřikládán životnímu stylu. Jeho podíl na výsledku bývá obvykle hodnocen zhruba šedesáti procenty. Kupříkladu význam genetických vlivů bývá hodnocen jako méně než poloviční (jen asi 25%).

Vezmeme-li tento přístup k definování zdraví podmiňujících a modifikujících vlivů za svůj, vyplyne z něj poměrně zásadní informace. A to, že z vícenež poloviny má každý lidský jedinec svůj zdravotní stav ve svých rukou.
Stejně jako většinu podobných výstupů nelze ani tento brát příliš dogmaticky. Je smutnou skutečností, že v nejchudších oblastech světa se možnost ovlivnění zdravotního stavu cílenou změ-nou životního stylu na základě vlastního rozhodnutíu většiny obyvatel blíží k nule. Ve všech společnostech, včetně těch nejlépe situovaných, pak nezanedbatelnou roli hrají těžko modifiko-vatelné vlivy prostředí, jako jsou geologické podmínky, podnebí, ale též například kvalita do-stupných potravin míra znečištění životního prostředí či hluková zátěž.
Přes to vše lze však vcelku jednoznačně prohlásit, že většinový příslušník průměrné západní společnosti má možnost smysluplně působit na svůj zdravotní stav volními a cílenými úpravami vlastního životního stylu. Může tak ovlivnit nejméně polovinu procesů podílejících se na jeho výsledném zdravotním stavu. Míra takového ovlivněníje pak otázkou k velmi široké diskuzi.

Jednotlivé složky životního stylu, které mají zásadní vliv na tvorbu a ochranu lidského zdraví jsou
především tyto:

Výživa
Obecné zásady zdravé výživy jsou vcelku v populaci dobře známé. Někdy je poněkud zarážející, že i světově
uznávané kapacity zabývající se touto problematikou mají často odlišné názory na některé nuance působení
výživových parametrů na zdraví a čas od času se tak objevuje v problemati-ce mírný zmatek. Obecně je třeba
přistupovat k příjmu potravy racionál-ně. Je nutné si uvědomit, že ve vývo-jově velmi krátkém období se u lidí
žijících ve vyspělé společnosti zásad-ním způsobem změnil poměr mezi námahou vynaloženou na získání potravy a její energetickou a výživovou hodnotou. Jinými slovy, člověk již nemusí nachodit mnoho a mnoho kilometrů, aby
získal hrst zralých bobulí a nějaké ptačí vejce. Naopak, s téměř nulovou fyzickou námahou mů-žeme mít snadno velké množství energeticky bohatýchpotravin. Přitom fyzické zatížení i v pracovním procesu u velké části západní populace postupně klesá. Zato však významně narůstá intenzita psychické zátěže. Což je dáno jednak vývojem celkového společenského ladění a jednak poměrně zásadní změnou nároků kladených na většinu jedinců v zaměstnání. Tyto změny je nutné zohlednit ve výživových doporučeních – především jde o snížení celkového množství a energetické hodnoty potravin a naopak zvýšení důrazu na kvalitu jednotlivých živin a dostatečný
přísun důležitých vitamínů, minerálů a stopových prvků. To vše zejména s ohledem na výše uvedené skutečnosti.

V současnosti je, bohužel, stále ještě častým jevem, že energetický příjem výrazně překračuje skutečnou potřebu, ale kvalita konzumovaných potravin a míra přívodu mikronutrientů naopak potřebě organismu nevyhovuje.Hlavně neodpovídá změnám ve způsobu zátěže organismu při moderním způsobu života.

Neopomenutelnou součástí výživových zásad je rovněžpitný režim. Platí již dlouhodobě použí-vané doporučení pít cca 1,5 až 2 litry tekutin denně. Při zvýšené perspiraci (tvorba potu a jeho odpařování) v souvislosti s klimatickými podmínkamije nutné příjem tekutin adekvátně zvýšit.
Základ tohoto tekutinového penza má tvořit především čistá voda, eventuálně různé ovocné či slabé černé a zelené čaje. Velmi problematické z hlediska vhodnosti jsou sycené sladké limoná-dy, které obecně nelze doporučit. S opatrností a v přiměřeném množství je možné zařadit rov-něž pravé ovocné šťávy a dle tolerance a individuální obliby rovněž mléko. (Vhodnějším zdrojem vápníku a mléčných bílkovin pro dospělé jedince jsou spíše kysané mléčné výrobky). V nároč-ných klimatických podmínkách s výrazně zvýšenou ztrátou tekutin jsou na místě různé minerální vody, kterými lze částečně hradit ztráty důležitýchsolí a minerálů provázející zvýšenou perspiraci. K běžné denní konzumaci jsou ale určeny jen některé minerální vody a tuto skutečnost je třeba při volbě tekutin brát v potaz.

Pohybová aktivita
Mnohé o této problematice již bylo řečeno v předchozím textu. Význam přiměřené pohybové aktivity pro prevenci velké řady onemocnění, zejména těch, které řadíme do skupiny takzvaných civili-začních chorob, je všeobecně dobře znám. Bohužel nevždy jsou takové znalosti také převáděny do praxe. Podstatné je nenalézat výmluvy proč nelze najít dostatek času a prostoru na pravidelné zásadní tělesné cvi